Promeškaná krása

23. března 2008 v 10:30 | Bambulglosator |  --Básničky--
No, taky nic moc, ale musim říct, že tuhle básničku jsem psala, už je to fakt hodně dlouho zpátky a docela sem se snažila, no:D:DAle básník nejsem:D Celkově moje básničky sou založený spíš na volnym rýmu:D Viz celý článek

Okolí je tiché,
jen vítr trochu fouká,
na vodě jen malinkaté vlnky,
vedle rozkvetlá je louka.
Slunce září na nebi jako drahokam,
motýlům hřeje přenádherná křídla,
On by zůstal dlouho a rád,
leč nemůže,
jeho cesta je moc dlouhá.
On odmítá se zastavit,
přestože ví, že život se má žít,
místo toho utíká On dál,
v domnění, že osud by snad předehnal.
Nepochopil smysl žití,
čas proklouznul mu mezi prsty,
on neviděl nic z okolí,
nesledoval úzké cestičky a stezky.
Jeho životem byla jedna velká silnice
bez hrbolů, zatáček,
za vidinou nějakého cíle celý život hnal se,
nezažil a neprozkoumal vlastně vůbec nic,
měl jen tu podivnou vidinu cíle,
co stejně nepřinesl žádný zisk.
Na chyby přišel až teď,
v křesle se stařeckou holí vedle opřenou,
ty omyly ho mrzí,
ale nyní jen na smrt čeká,
až vysvobodí ho z toho nepovedeného života.
Na stará kolena chtěl dohnat vše, co zameškal,
všechnu tu zameškanou krásu,
ale bylo pozdě,
a on to věděl až příliš dobře.
Žil jen s jedním cílem
a ani jednou se nezastavil,
ale ničeho nedosáhl,
svůj život jen v tom spěchu promarnil.
Umíral sám,
bez přátel a známých,
neb žádné vlastně neměl,
neb neměl vlastně vůbec nic.
Neviděl ze světa skoro žádná místa,
na krásu nemohl vzpomínat,
byla to krása promeškaná,
a on nemohl nic jiného než...
...tiše umírat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama