Voldemortova první a poslední láska-2.část

23. března 2008 v 10:18 | Bambulglosator |  --Kapitolovky--
Tady je druhá část...

"No, něco o tom vím. Víc než ostatní rozhodně ano. Ale nezapomínej, že jsem to byl já, kdo toho hromotluka odhalil. To já jsem to zjistil! Pak s tím opravdu něco společného mám…" řekl Tom a v hlase mu zazněl náznak varování. Nechtěl, aby se dozvěděla víc, než k tomu bude vhodná příležitost. Ještě ji pořádně neznal a kdyby zjistila příliš, mohla být pro něj nebezpečná. Ange pochopila tón jeho hlasu a tohle téma opustila. Přesto se ale úplně nespokojila s jeho odpovědí. Dál se ale bavili o něčem jiném.
Během toho dlouhého dopoledního rozhovoru se oba nesmírně sblížili. Během několika dalších dní spolu začali chodit. Pro Toma to bylo hrozně zvláštní. Že zrovna on by se zamiloval? Jak absurdní. Byla to ale pravda…
Po nějaké době řekl Tom Ange pravdu o Tajemné komnatě. Vzala to sportovně. Byla ráda, že jí říká pravdu. Pak už jí vždycky informoval o všem. Vždy se mohli poradit. Oba byli velice schopní a Ange Tomovi v jeho plánech mohla pomáhat, společně je dolaďovali. Pokoušela se s ním zjistit víc informací o horcruxech. Nakonec Tom získal něco užitečného od profesora Slughorna a oba oslavovali úspěch. Když zabil svého otce s rodinou a vytvořil si první horcrux, plně ho podporovala. Sdílela s ním zášť vůči jeho otci. V tomto ohledu se jejich povahy a názory shodovaly. Nepotřeboval před ní nic tajit. Oba se raději drželi černé magie. Víc je přitahovala. Oba chtěli mít moc. Angelina ale byla proti zbytečnému zabíjení, které stejně k ničemu nikdy nevedlo. Tomovi nevadily vraždy ze zábavy nebo bez většího důvodu. V tom se jejich názory mírně rozcházely. Jinak bylo všechno snazší. Jejich vztah byl snad úplně dokonalý, ale přesto se k sobě chovali jinak, než normální lidé. To, že měli stejné vlastnosti a schopnosti pro ně byl dar, ale i prokletí. Když se v něčem neshodli, každý trval na svém a neustoupil… Ten vztah byl přes všechno to porozumění hrozně zvláštní… Je sice pravda, že vrána k vráně sedá, ale protiklady se přitahují a oni patřili k té první možnosti. Ve všem byli stejní…
Když Tom ukončil školu a nemohl nastoupit do Bradavic jako profesor (oba dva věděli velice dobře, k čemu by se mu jeho pozice hodila), začal tedy pracovat u Borgin and Burkes v Obrtlé ulici. Viděli se sice míň, ale pro jeho malou Ange to byl poslední rok v Bradavicích. Tahle překážka pro ně nebyla nijak velká. Aspoň se to tak zprvu zdálo. Postupně ale jakoby jejich vztah začal polevovat… Hlavně Ange si začala uvědomovat, že Tom je pro ni i jakýmsi omezením. Právě v tom, že byl stejný jako ona. Nemohla si dělat vše, co uznala za vhodné…
Po nějaké době řekl Tom Ange pravdu o Tajemné komnatě. Vzala to sportovně. Byla ráda, že jí říká pravdu. Pak už jí vždycky informoval o všem. Vždy se mohli poradit. Oba byli velice schopní a Ange Tomovi v jeho plánech mohla pomáhat, společně je dolaďovali. Pokoušela se s ním zjistit víc informací o horcruxech. Nakonec Tom získal něco užitečného od profesora Slughorna a oba oslavovali úspěch. Když zabil svého otce s rodinou a vytvořil si první horcrux, plně ho podporovala. Sdílela s ním zášť vůči jeho otci. V tomto ohledu se jejich povahy a názory shodovaly. Nepotřeboval před ní nic tajit. Oba se raději drželi černé magie. Víc je přitahovala. Oba chtěli mít moc. Angelina ale byla proti zbytečnému zabíjení, které stejně k ničemu nikdy nevedlo. Tomovi nevadily vraždy ze zábavy nebo bez většího důvodu. V tom se jejich názory mírně rozcházely. Jinak bylo všechno snazší. Jejich vztah byl snad úplně dokonalý, ale přesto se k sobě chovali jinak, než normální lidé. To, že měli stejné vlastnosti a schopnosti pro ně byl dar, ale i prokletí. Když se v něčem neshodli, každý trval na svém a neustoupil… Ten vztah byl přes všechno to porozumění hrozně zvláštní… Je sice pravda, že vrána k vráně sedá, ale protiklady se přitahují a oni patřili k té první možnosti. Ve všem byli stejní…
Když Tom ukončil školu a nemohl nastoupit do Bradavic jako profesor (oba dva věděli velice dobře, k čemu by se mu jeho pozice hodila), začal tedy pracovat u Borgin and Burkes v Obrtlé ulici. Viděli se sice míň, ale pro jeho malou Ange to byl poslední rok v Bradavicích. Tahle překážka pro ně nebyla nijak velká. Aspoň se to tak zprvu zdálo. Postupně ale jakoby jejich vztah začal polevovat… Hlavně Ange si začala uvědomovat, že Tom je pro ni i jakýmsi omezením. Právě v tom, že byl stejný jako ona. Nemohla si dělat vše, co uznala za vhodné…
Když ukončila svoje studium i ona, nabídli jí dobře placené místo ve Francii. Angelina se rozhodla tuhle práci přijmout. Toma to rozhodnutí velice překvapilo. Doufal, že s ním zůstane v Londýně. Neměla by sebemenší problém sehnat tady práci. Ten den, kdy mu to řekla, se poprvé pohádali. A taky naposled…
"Tome, ty mě nemůžeš nutit, abych tu zůstala. Sám to moc dobře víš!" snažila se Angelina Tomovi domluvit. "Takhle jenom omezuješ mé možnosti, a přitom víš, že si to nenechám líbit! Já se bude ve všem rozhodovat sama, rozumíš?"
"Ange, vždyť bys mohla pracovat kdekoli v Londýně! Vzali by tě úplně všude! Tak proč chceš sakra do Francie?!" Toma její rozhodnutí rozčilovalo. Zuřil. Choval se jako malé dítě, kterému seberou hračku.
"Prostě chci, Tome! Mně nikdo nebude nakazovat, kde budu pracovat, kde budu žít a co budu dělat! A ty taky ne! Tome, já tě mám vážně moc ráda, ale do Francie půjdu, ať chceš, nebo ne! Vždyť se umím přemisťovat! Během několika sekund můžu být tady, když budu chtít!" odporovala Angelina Tomovi.
"Navíc chceš odejít zrovna teď! Když jsem konečně dokázal to, co jsem potřeboval!!! Vždyť teď teprve začíná velká budoucnost a ty můžeš být při tom!"…pokračoval naléhavě Tom. Sám ani nevěděl, co má dělat. Nevěděl pořádně, co vlastně cítí. Měl vztek, všechno mu to bylo líto a byl zoufalý. Zároveň měl ale svoji hrdost a nechtěl ze sebe dělat chudáčka. Takový přece nebyl! Tak proč se teď tak ponižuje a snaží se někoho do něčeho nutit a přemlouvat, přestože je to pod jeho důstojnost a on se o sebe dokáže postarat sám! Proč jedná pod svou úroveň? Ano, už ví, co udělá. Nemá jinou možnost. Buď tady Angelina zůstane s ním, aniž by se musel on ponížit, nebo prostě zmizí z jeho života. On přece nikoho nepotřebuje! Jestliže by ale odešla, mohla by pro něj být i nebezpečná! Pak mu nezbývá nic jiného než…
Jeho rysy ztvrdly. Jeho pýcha a zloba ovládly jeho lásku k Ange…
… "Ale co jsi čekal? Že tady zůstanu a budu ti dělat smrtijeda? To bych musela být blázen! Víš moc dobře jako já, že ty bys mohl dělat sluhu mně, stejně jako já tobě! Ty sis vážně myslel, že ti budu dělat poskoka, jako ti neschopní kouzelníčci, kteří potřebují pána, aby se o ně postaral? To sis opravdu myslel? Proboha, tys byl někdy takhle naivní?! Ty sis myslel, že bych pro tebe zabíjela a riskovala pro tebe krk? Proč bych to asi dělala? Nevíš? Tome, nikdy bych nepředpokládala, že bys ode mě tohle čekal! To tě mohlo napadnout. Jestliže sis to doteď neuvědomil, říkám ti to teď! Já ti sluhu dělat nebudu. Jo! Tohle byl vždycky náš problém! Máme stejný talent! Zvládneme totéž. Máme stejné povahy a názory! Proto jsi nikdy nemohl očekávat, že bych ti dělala služebníčka…"
Ne, nezbývá nic jiného…Tom na Angelinu namířil hůlkou…Vážně to udělá? Nemá jinou možnost…
Láska začala najednou vyprchávat a jeho nenávist vůči ní narůstala. Měla ho každou chvíli úplně pohltit. Ona si nebude diktovat podmínky! Jestliže jsou oba stejně silní, jeden musí z cesty pryč…
I přes ten nenávistný pohled v očích se mu z úst vydrala poslední slova, ve kterých byl ten poslední zbyteček lásky: "Ange, prosím, zůstaň" To bylo poprvé, a taky naposled, co někoho prosil. Ó, jak tenká hranice se vznáší mezi nenávistí a láskou…
Dál mířil na její srdce, podíval se Ange do očí a řekl: "Nemusíš být smrtijed, pouze tu se mnou zůstaň!" Jeho hlas už ale nezněl ani trochu laskavě. Všechna zášť, která v něm vůči Angelině za ten okamžik narostla ho už pohltila úplně. Stále mířil na Angelinu hůlkou…
"Ne, Tome,"řekla a přešla k němu "Odcházím a ty mi v tom nezabráníš. Chtěl bys mě snad zabít, když odmítnu?"
"Možná ano. Kdybys někomu řekla, co o mně všechno víš…" řekl až nepřirozeně ledovým hlasem Tom, tímhle tónem s ní nikdy nemluvil. Tohle už bude konec. Konec jejich vztahu, konec jejího života a začátek jeho nového života bez lásky. Chladného vyrovnaného života, do kterého nebude nic a nikdo zasahovat. Začal Ange nenávidět skoro stejně rychle, jako se do ní zamiloval…
"Ale ty dobře víš, že bych to neudělala. Možná hodláš v budoucnosti zabíjet lidi jen proto, že neuposlechnou tvůj rozkaz, ale mně nikdo rozkazovat nebude. Ani ty, ani nikdo jiný. Ani Tom Rojvol Raddle, ani lord Voldemort. Sbohem." řekla chladně Ange a zlehka se ho dotkla rty na tváři. Cítila, že už nemají, co by si řekli. Tohle byl konec. Teď bude volná a bude o sobě rozhodovat sama, nebude se na nikoho ohlížet.
Hromové ticho proťal Tomův hlas plný nenávisti: "Avada-" Prásk! Zelený paprsek ale nedokončil svou hrůznou pouť, pouze se zaryl do chladné kamenné zdi a ta praskla- Angelina se stačila přemístit dřív, než svou kletbu stačil doříct. Mělo ho to napadnout. Někde v hloubi duše věděl, že ji neporazí a nedokáže ji zabít. Byl příliš pyšný, než aby si to přiznal. Prázdným pohledem se zadíval na prasklé místo ve zdi. Pak zavřel oči. Sbohem, pomyslel si…
Ten den viděl Voldemort Angelinu naposledy. Nikdy ji nenašel. Rozešli se ve zlém a už nikdy se spolu nesetkali. Ani už se setkat nechtěli. Rozdělili se a každý se staral sám o sebe tak, jak to bylo pro oba nejlepší. Voldemort si přísahal, že už nikdy tohle pocítit nechce. Už to ani nikdy nepocítil. Nedokázal už v tom vidět nic kladného. Jeho srdce, jakoby zmrzlo. Zalil ho věčný ledový chlad a na lásku už tady místo nezbylo. Už nikdy s ní nebude mít co dočinění…
Nepociťovat lásku. Z jedné strany to bylo požehnání, z druhé jedna velká mezera ve Voldemortových schopnostech. Téhle schopnosti milovat se dobrovolně vzdal…
Sbohem, má první a poslední lásko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama