1.část

10. března 2009 v 6:49 | Bambulglosator |  -Zavržená láska-
Po šíleně dlouhé době jsem se dokopala ke glosování. Spolčily jsme se s Miuškou proti této autorce. Takže tady máte první kapitolu... Přeju hodně sil...


"Hermi,... notak Hermiono jsi tu?" ptal se Hermiony Harry, mával jí před nosem čpavkem a antraxem v naději, že se jí konečně zákeřně zbaví, Hermiona se vzpamatovala a podívala se na Harryho nechápajícím pohledem (taky to zatím moc nechápu, Hermelína se nemusí cítit méněcenná)(No nehledě na to, že bych spíš ocenila, kdyby se dívala nechápavým pohledem a nesnažila se úmyslně prznit češtinu), Harry vycítil že zase kouká po Ronovi (proto se tak mlsně olizovala, okurkovým salátem to totiž zřejmě nebylo)(Sežrala totiž pár čárek a už jela po každym zrzkovi na obzoru), podíval se nani (Bambul? Proč se nás snaží v každé povídce odrovnat už na začátku?) (neměj obavy, Nani je zřejmě nějaká nová záporná postava) se soucitným pohledem. Hermioně začaly slzet oči čpavkem, právě viděla Rona jak se líbá s Levandulí přímo před ní a všemy studenty ve společenské místnosti, Hermiona se rozzuřila jako býk/vůl, vzala si své knihy, rudý šátek, boxera, pitbula s ostnatým obojkem, brka, která si vytrhla ze slepičí zadnice, zrní a pergameny a šla ke schodům jakoby nic neviděla ale bohužel ano každý nanominipidimikropikomilimetr pohybu se jí vrýval do srdce a nechal tam otevřenou ránu která nepřestávala krvácet kvůli zabodaným odcizeným čárkám, šla do pokoje naštěstí tam nebyli její spolubydlící (přeoperované mužatky živící se nelegálním obchodem s drogami, bílým masem a čárkami) tak si sedla opřená o dveře ložnice a začala brečet slzi a čárky a hrubky (slz bez slze jako muž bez muže, Mio, co máš?) se z ní řinuly bez přestání, nejradši by byla někdo jiný kdokoli hlavně aby nemusela cítit to co celé roky zavrhovala vůči Ronovi a to je...láska a to, že jí Ron krade veškeré možné tečky (a čárky... a obecně celou pointu jí štípnul). Po pěti, pro Hermionu nekonečných, minutách, které dozajista přesně odměřila na stopkách s odchylkou 0,2 sekundy, začal někdo zběsile bušit na dveře... (Výběrčí daní! Policie! Jehovisti! Podomní prodavači!!!UFO!!!)
...Hermiona vyskočila na hlavu (nohy) a začala si utírat oči aby nebylo vidět že zase brečela, a nos, aby nebylo vidět, že zase šňupala, a zápěstí, aby nebylo vidět, že se zase řezala, ale osud tomu chtěl a za dveřmi stála skoro celá nashromážděná společenská místnos a mezi prvními v ředě samozdřejmně (Bože!!! Co je tohle za slovo?! Všechny překlepy v této větě jsem ochotna přehlídnout, ale tohle je fakt už moc! *padá do mdlob a celý dav, který se nutně musel jít podívat na ubrečenou Hermionu, ji chytá jako rockovou hvězdu*) (Mio, dostanu pak podpis, viď? I s fotkou?) nikdo jiný než...Ron s Levandulí. (Dramatické! Takových zvratů nemělo ani Voldemortovo ochotnické divadlo ve svém představení Otrávený viteál.) (Tak dramatický nebylo ani to, jak po nás ten dement na tom divadle v úterý házel vztekle bonbóny)Její spolubydlící Parvati, Patilová, Lee Jordan, Alice Spinnetová se nani (zani, předni, oní, kní...) (Dopředu, dozadu, pejsku, k noze!) soucitně podívaly ale jakmile si hermiona všimla Rona ještě víc se rozbrečela nikdo nic nechápal až na jednu osobu...Rona, protože byl taky emo a věděl, jak je zlé žít v tomhle krutém světě bez čárek, Hermiona se protlačila mezi hordou teček, které zatvrzele odmítala používat, spolužáků a slizu z mozkožrouta, který na ní umřel hlady a běžela z Nebelvírské věže vyrazila do komnaty nejvyšší potřeby aby se uklidnila nevadilo jí že přitom srazila pět žáků z Nebelvíru, zašlápla Hagrida, probořila dvoumetrové zdi a proběhla Skorobezhlavým Nickem, bylo jí to jedno hlavně už chtěla být v bezpečí, dorazila do kmonaty nejvišší (*láduje se prášky na uklidnění.. ne, moment.. láduje autorku Harryho antraxem*) (*svíjí se ve smrtelných křečích z utrpěného šoku*) potřeby, chvíli čekala než se objevili (*místo po tabletkách to do autorky cpe po hrstech*) (*místo po hrstech to do autorky cpe v celých platech*)dveře aby mohla vstoupit. Hermiona vešla dovnitř uviděla před sebou domov svůj pokoj do detailu se vše rýsovalo, i ten flek od tataráku na koberci a propálená podlaha od vodnice, náhle se uklidnila přišla ke krbu a zachumlala se do deky. Nebyla to ale obyčejná deka, děti, byla to svěrací kazajka.

Po 10 minutách, pěti vteřinách, dvaceti milisekundách, jedenácti nanohyperokamžicích a devětadevadesáci Miiných kopancích do autorky...

Hermiona už se celkem uklidnila když spolykala koňské sedativum, v tu chvíli někdo chtěl do komnaty nevěděla co má dělat věděla jen že už není sama dívala se pořád s vážný pohledem do krbu když uslyšela cizí kroky začala se třást netušila proč zvedla se a přistoupila blíž ke krbu prohlížela si fotografiji (FOTOGRAFIJI?!!!! *pokouší se otevřít svůj houslový futrál na dělo, ale nějak se to zaseklo... vytrhává ze zdi sporák a hází ho na HermiJOnu*)jí známe trojice (My známe spousta trojic....třeba Svatá Trojice, Trojice Král, Královna, Kluk v kartách, já s Magdou a Markétou jsme byly na základce velká trojice... pche)Harryho, Hermiony a...Rona. (Během této předlouhé věty jsem se stihla podrbat na hlavě, zívnout, napít se, vycucat hašlerku, vysmrkat se, několikrát se podivit nad větným obsahem a smyslem a vytanul mi na mozek vzoreček na výpočet rovnoměrně zrychleného pohybu.) Hermioně se zase zaplnily oči slzami když ucítila na tváři přitisknutou hlaveň děla a uslyšela, jak se Bambulka a Mia baví o výkupném a náloži dynamitu, templý (Tady někdo chodí nakupovat do Templu)dech někoho cizího tušila kdo to je a nechtěla se otačet (Takže už víme dokonce i z jakého města autorka pochází... Miuš? Zabal raketovou základnu, jede se do Ostravy)věděla že další pohled na jeho tvář a jeho rudé prameny hořících vlasů rozcuchané a spadené (na koho měly spadeno? Na HermiJonu?)prameny do obličeje by nepřežila nechtěla znovu spatřit...Rona ale nebylo jí souzeno dnes mít štěstí najednou uslyšela tak známý hlas Rona jak jí šeptá, aby se naučila psát věty jednoduché, protože několikanásobné souvětí ne vždy vyjadřuje inteligenční a češtinářské schopnosti autora. Zvlášť ne tohohle. (Ona nepíše nic než věty jednoduché... tyhle jsou přímo primitivní)

"Nezdar , hodně neštěstí a zlom si vaz, Hermi copak ty tu tak SAMA" řekl jí chladný ale přitom soucitným hlasem (Tak autorka nás bude ohromovat oxymórem? Jsem z toho ale celá štěstím v depresi)a dal důraz na slovo "SAMA" (To by nás opravdu nenapadlo, že to zdůraznil, když je tam caps lock jak kráva.) (Příště to bude eště pětašedesátkou, jestli budeš autorku prudit, miuš:D)

"Nevidíš stojím tu co tu chceš nemáš se někde cucat s tou svou Levandilkou" (Měla tahle holka přírodopis?:D Udělala z Levandule křížence mezi kytkou a lentilkou.) (Chci znát jednoho z rodičů... je Lentilka máma nebo táta?)řekla s nesoucitným chladem v hlase a na fotografii v ruce zmizel Harry Hermiona si toho všimla a bohužel i Ron. (A co sem furt cpe ten soucit? Já to musím číst a taky mě nikdo nelituje!) (Chce tě vyprovokovat. Nevěří, že vytáhneš z futrálu na klavír jadernou raketovou základnu)

"Víš že se tu objeví co člověk chce že ano?"
"Ano to vím Rone Weasley, takto tě oslovuji, abych mohla machrovat, že vím tvoje příjmení, jakto že se ti tu neobjevila ta tvoje kráska Levandule to jsi si (sami bychom jsi sami si, autorka jsi asi hodlá vypěstovat silný pravopisný jazyk)našel zase jinou sukni nebo ponožky nebo rádiovku nebo tě jen baví mi ubližovat? Prosím jdi odtud" řekla příkrým a ledovým hlasem.

"To jsi tak hrozná na všechny nebo jenom na mne?" (jenom na tebe, protože seš pihatej, zubatej a plešatej s roztavenou zrzavou parukou na hlavě)

"Jen na tebe" řekla mu s klidem a odstoupila od něj o pár kroků celá místnost se změnila na společenskou místnost s malýma nedostatkama. (Najednou je klidná a ještě před chvílí to bylo zhroucený emo. Chápe to někdo? Bambul, chápeš to?) (*Bambul se zvedá z kouta, kde si ze zoufalství nad touhle povídkou doteď řezala žíly* Co si řikala, Miuš?)

"Neodejdu a ty to víš. Vyhodíš mě dveřmi a já přijdu oknem. Vyhodíš mě oknem a já přilezu komínem. Vyhodíš mě komínem a vlezu kanalizací. Vyhodíš mě kanalizací a já se procpu ventilací! Jsem všudypřítomný jako úroveň nesmyslnosti v téhle povídce!" (A co jsem? To je zákeřná hádanka... Přece Kolumbus!!! Přijedu lodí...vodovodem!- vizte Dívku na koštěti)

"Takže už nejsem najednou pro každého špinavá bezvíznamná mudlovská šmejdka?" (Ale ne, nejsi... jen bezvýznamná.) otočila se na Rona Hermiona po tváři jí stékaly slzi (to je totiž určitě nějaký moravský novotvar, tohle..) (Na Moravě, tam je život...tam se může všechno...*potácí se s lahví slivovice a jde se vykoupat do fontány*)a po tváři a vlasech jí hladily plameny ohně pro rona vipadala jako bohyně ale nechtěl jí znova ublížit, když už sama hořela jako předtím Ronova paruka.

"Pro mně si nikdy nebyla a ty to víš pamatuješ na druhej ročník na Malfoye" při téhle vspomínce se začal smát stejně jako Anička při pohledu na ten ďábelský výraz, HermiJona se mírně usmála Ronovo kouzlo žer slimáky se nepovedlo Mafoy řekl Hermioně že je mudlovská šmejdka a Ron si to s ním chtěl vyřídit ale marně zapomněl na svou rozbitou hůlku a kouzlo se obrátilo na něj. (Díky za připomenutí, fakt bych to nevěděla.) (*nudí se a vyjeveně se šťourá brčkem v nose*)

"Pro...promin Ronalde ale já na todle nemám sílu nechtěla jsem ti to tu zabrat ahoj." Hermiona se konečně otočila pohlédla Ronovi do očí podíval se nani (banzáááj!) tak mile a něžně že se jí do očí znovu nahrnuly slzi (ty moravský) a chtěla vyběhnout z komnaty ale Ron to zaregistroval a byl rychlejší chytl jí za paži a s pohledem zabořeným do země jí řekl ty dvě slova na které Hermiona tak čekala. (Bože, z tý romantiky v kombinaci se všema chybama se mi obrací kufr)

"Mi...miluju tě" potom jí pustil čekal že vyběhne z komnaty a uteče ale neudělala to Hermiona se otočila na Rona pohlédla mu do očí a políbila ho jemně na ústa ve dveřích se ještě na něj usmála.
"Já...tebe taky ale..." Hermiona vyběhla ze dveří do společenské místnosti a pak do pokoje rychle se převlékla a lehla si nemohla usnout zatáhla kolem postele závěsi.
...(*svíjí se na zemi v křečích smíchu* Ne, teď vážně. Copak tohle někdo může opravdu uveřejnit a být upřímně kladně komentován? Kde je moje včelí armáda? Musíme vypátrat chybu v Matrixu!) (To je chyba v chybě Matrixu... tohle se nevidí...Lylien, proboha, vrať se, tys psala úžasně!!!!)

PS: Moje povídla (kecá, já viděla, jak jí ty povidla vaří Křemílek s Vochomůrkou) pokud to chcete okopírovat jedině s ým souhlasem XD a odkazem XD (No to víš že jo "XDDDDDD") (S "ým" vlastním souhlasem si to ráda okopíruju, když jsme to glosovaly, viď Miuš? A ten odkaz s radostí uveřejním... Po tvejch povídkách se lidi utlouknou, holka. Je to prvotřídní matroš:D)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miraella Miraella | Web | 10. března 2009 v 18:18 | Reagovat

No nejsme my dokonalé?:D:D U glosování jsem se hihňala a u konečné verze už jsem prskala smíchy.. my to jednou někam dotáhnem:D:D

2 adminka adminka | 10. března 2009 v 18:28 | Reagovat

:D:D do hrobu:D

3 Saphira Saphira | 10. března 2009 v 21:25 | Reagovat

celý jsem to prochechtala... :D jste dokonalé :))) co to je proboha za autorku? :D

4 adminka adminka | 10. března 2009 v 21:35 | Reagovat

děkujem, se koukni na ten odkaz, nevim, co je zač...:D

5 Lucia Lucia | Web | 11. března 2009 v 16:18 | Reagovat

Obávám se, že ste autorku natolik uvedly do deprese, že teď sedí někde v koutku, v ruce žmoulá své usmolené povídky (které ze svého blogu radši smazala) a truchlí nad jejich pošpiněnou pověstí :oD Ale moc povedený glos :o)

6 adminka adminka | 11. března 2009 v 16:31 | Reagovat

nesmazala:-) ale děkujem:D

7 Afraida Afraida | Web | 14. března 2009 v 18:07 | Reagovat

Dokonalost, jako vždy... ,,...*potácí se s lahví slivovice a jde se vykoupat do fontány*..." pecka! :oD

8 adminka adminka | 15. března 2009 v 12:45 | Reagovat

díky:)

9 Mája Mája | Web | 12. května 2009 v 8:55 | Reagovat

Super glos, ale stejně mě nejvíc dostala FOTOGRAFIJE a závěrečný Ps..

[5]: To bych netvrdila, autorky sebehorších děl jsou na své psaní tak hrdé, že kritiku neberou.(Alespoň drtivá většina)

10 adminka adminka | 28. června 2009 v 16:06 | Reagovat

děkujem

11 Amestea Amestea | Web | 31. srpna 2010 v 9:30 | Reagovat

[9]: A když berou, tak neberou. (Ó, všimli jste si smyslu této věty? Já ne. Hehe, začínám se podobat autorce.) A teď si jdu prohlížet fotografiJe...   Dokonalý, čtu to podruhé, podruhé se výborně bavím.

12 adminka adminka | 8. září 2010 v 11:14 | Reagovat

díky:-)

13 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 27. prosince 2010 v 17:58 | Reagovat

Tohle je totálně zabitý :D Umírala jsem u toho smíchy :D

14 Amestea Amestea | Web | 5. února 2011 v 16:48 | Reagovat

[11]: No prosím, teď to čtupotřetí a zase se na mě dívaj jak na blba, jelikož mám opravdu dost práce s tím, abych smíchy nespadla ze židle...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama