V náručí padlého anděla

29. srpna 2009 v 20:30 | Bambulglosator |  --Básničky--
aneb jak to popsat... no radši to nebudu komentovat a už vůbec ne shazovat, jak mi bylo jednou doporučeno v zájmu mého neschopného uměleckého já... ale básnit neumim, prostě, no

Pařát přátelsky podaný,
neškodný...
drásá kůži vyschlou slzami

Přátelsky podaný, neškodný...
zasadil ránu z milosti
rubínové slzy stékají
ránou prý malou, snad poslední.

Stoleté vrásky nemluvněte
změnily se v jizvy...
všemi novými starostmi
však patrné zůstaly

Útěk vysvobodil, chrání...
před pařátem přátelsky podaným.
Jsou však věci, které nezachrání...
Srdce v poušti zapřísáhle plazí se jak had...
pak z milosti dostane už jen dvě rány do zad.

Štěstí pramínku vlasů zmocnilo se
na okamžik, na památku

Odvála je vichřice,
ze severu vanoucí
však nedokázala již více...
jen zpustošit zprahlou zem
nasáklou horkou krví

Krev jak Modrý Portugal
vznešená pod tíhou nepoučitelných chyb
krev královsky modrá
plynoucí řekou přátelsky tichých...
mlčenlivých...
šavlozubých ryb...

Polykaly němé andílky
vztekle cenící ostré tesáky
Nořily se do zajizvené rány
přátelské rány nožem z milosti...
chránící před andělskými kopyty.

Ukládaly se do náruče svých padlých andělů
na věčnost
naposled
odevzdaly se jejich kopancům...

z přátelství...
z lásky...
z milosti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama