Slepou cestou

30. listopadu 2012 v 10:57 | Bambulglosator |  --Povídky--
A je to tady. Po téměř čtyřech letech jsem se vrátila k psaní povídek. Tady je první povídka tohoto comebacku. Svým způsobem navazuje na text k písni Slepou cestou, který jsem před nějakým časem napsala. K poslechu je pro představu píseň z živého koncertu zde:


A nyní samotná povídka. Doufám, že se bude líbit:)


Obláček dýmu pomalu stoupal vzhůru a po chvilce se rozplynul. Ve světle lampy připomínal pohyby vln na moři. Muži v křesle se při pohledu na tento výjev mihl na vrásčité tváři zachmuřený výraz. Znovu si potáhl z dýmky a vydechl. Sledoval, jak se kouř opět vytrácí do neznáma. Hodiny odbily půl osmé. Muž sebou vylekaně škubl a sjel pohledem na rafičku, která jako by každou vteřinou zrychlovala. V očích se mu zaleskly slzy. Odložil dýmku do ručně vyřezávaného stojánku na konferenčním stolku a za pomoci hole se pracně zvedl z křesla. Pomalu se dobelhal do rohu místnosti, kde se zastavil před skříní z mahagonového dřeva. Zaváhal. Nakonec ji ale přece otevřel.
Odhalil se mu ne zrovna skromný výběr alkoholu. Třesoucí rukou najisto sáhl po té nejdražší lahvi skotské, kterou si přivezl z dávné obchodní cesty. Pomalým pohybem ji otevřel a nalil si plnou sklenku - samozřejmě z toho nejlepšího ručně broušeného křišťálu.
Opět se vrátil ke křeslu, kam s námahou dosedl tak nešikovně, až mu kapka skotské přistála na hedvábné košili. Nepovšiml si jí a s chutí si ze sklenice přihnul. Znovu se zadíval na hodiny. Tentokrát ho ale nezajímal čas. Vzpomněl si totiž na dobu, kdy je pořizoval.

Tenkrát neměl zdaleka tolik vrásek jako dnes. Začínal tehdy jako úspěšný obchodník a byl poprvé na cestě za velkou zakázkou do Ameriky. Mládí z něj sršelo stejně jako jeho arogance. Pikolíky v restauracích si měřil povýšeným pohledem, o to víc, domníval-li se, že k němu objednávka nedorazila zcela v pořádku. Samolibost čišela i z jeho řeči a spropitné si navzdory svému jmění pokud možno nechával pro sebe. Při setkání s ním se každému z personálu hotelů, restaurací či obchodů zračila v očích čirá nenávist. Možná to nebyla ani tak nenávist, jako spíš pohrdání jeho pohrdáním. I přes své odměřené chování k okolí se mu ovšem v obchodu dařilo jako málokomu. Dost možná proto, že všichni, s kým jednal, byli podobně povrchní jako on sám. A výjimkou nebyla ani zakázka, za kterou tehdy mířil do Washingtonu.

Po jednom z úspěšných jednání, během něhož k pobavení všech kolem rovněž velmi úspěšně znemožnil jednoho z číšníků, si všiml malého obchodu s luxusními starožitnostmi, kde se rozhodl investovat pro ještě lepší pocit co nejhorentnější sumu dolarů do nějaké tretky, kterými měl potřebu se obklopovat.
Zamířil ke zdobeným dveřím a se vztyčenou hlavou, jak měl ve zvyku, vstoupil. Obklopily ho ty nejkrásnější starožitné předměty od svícnů až po pohovky, jaké by si člověk jen dovedl představit. Za pultem podřimoval seschlý stařík a při zacinkání zvonku nade dveřmi sebou trhl.
"Pěkně vás tu vítám! Mohu vám nějak pomoci?" vyhrkl a zářivě se usmál na vzácného hosta. Ten však neodpověděl a přimhouřenýma očima si prohlížel cenovky. Zastavil se právě u starožitných hodin, které mu tolik následujících let visely v salonku. Při pohledu na cenovku se usmál. To byla ta suma, jakou chtěl investovat. Částka, kterou by si jiný člověk jen stěží mohl dovolit utratit.
"Vidím, že se vyznáte," prohodil stařík za pultem, "ty hodiny jsou prvotřídní ruční práce. Vidíte ty detaily? Ten řezbář si u toho musel snad zkazit oči, jinak to nevidím," dodal a pobaveně se uchechtl. Zákazníkova tvář si však zachovala kamenný výraz. Prodavače si jen pohrdavě změřil očima.
"Zrak toho řezbáře není nic, co by mě jakkoli tížilo," prohodil, "a od vás bych ocenil míň řečí. Zabalte mi je a nezdržujte, nepřišel jsem si povídat, ale kupovat," dodal a vyskládal bankovky na pult. Prodavač svého zákazníka poněkud otráveně obsloužil a sledoval jeho elegantní chůzi ke dveřím.
Neovládl se a prohlásil: "Jednou vás tenhle den bude mrzet. A bude vás mrzet každý další den, kdy budete s lidmi jednat takhle. Jsem starý muž, pane. A můžete mě ignorovat tak, jako to dle svého projevu děláte běžně. Ale buďte si jistý, že přijde den, kdy budete litovat. A tehdy už nebudete mít možnost napravit nic z toho, co si teď způsobíte. Přeji pěkný den."
Byl mladý, byl úspěšný, byl dokonalý. Poznámku staříka přešel s uraženým "pche", vyšel na rušnou washingtonskou ulici a zabouchl za sebou dveře.

Trvalo jen pár hodin, aby zážitek z obchůdku zcela vytěsnil z paměti. Pobyt v Americe pro něho byl ve všech ohledech naprostým úspěchem a po návratu do své londýnské vily si nechal nový sběratelský kousek pověsit na čestné místo. Nikoli však kvůli jeho nádhernému vzhledu. Důvodem nebyla ta propracovanost, kvůli které si onen řezbář dost možná zkazil zrak. Byla to pouhá touha vypadat v očích ostatních jako někdo na úrovni. Jako někdo, kdo si může dovolit pořídit obyčejné hodiny za neobyčejnou cenu. Lidé mu měli závidět. Chtěl si připadat lepší než ostatní. Tehdy netušil, že ho staříkova slova skutečně zasáhnou. A rovněž netušil, jak dlouho mu bude trvat, než si své omyly uvědomí.

Z očí mu ukápla slza do sklenky se skotskou. Smutně se díval na ruční práci vyřezávaných hodin a litoval, že jejich krásu objevuje až teď. Seděl tady ve svém pohodlném starožitném křesle, se sklenkou nejdražší skotské v nejdražším broušeném skle, obklopen tím nejdražším nábytkem. Oko každého návštěvníka by se rozplývalo nad tou nádherou, kterou se majitel domu od svých mladých let obklopoval díky penězům, v nichž se topil. Jediný, kdo se celé roky ani nepozastavil nad tou krásou všude kolem, byl majitel sám. Byla to jen hodnota, kterou si celou dobu kupoval. Hodnota v očích společenství, na jehož vrcholu chtěl tak zaslepeně stát.

Snažil se marně vzpomenout, co všechna ta léta vlastně dělal. Jediné, co se mu vybavilo, byl právě Washington, New York, Barcelona, Lisabon, Paříž, Řím a spousta všech těch dalších měst, která obchodně navštívil. Čím víc cest si snažil vybavit, tím pochmurnější se jeho výraz zdál. Až teď mu začalo docházet, jak slepý celou dobu byl. Během žádné z cest se nezastavil, aby si do vzpomínek vryl atmosféru okamžiku. Jen s hrůzou si vzpomněl, jak kdysi pospíchal za slunečného podzimního dne kolem Central parku a ani ho nenapadlo se pozastavit nad těmi nadpozemskými barvami, ze kterých by se každému téměř dozajista podlomila kolena.

Za celé ty roky procestoval pořádný kus světa. Nikoli však za poznáním krás všech těch odlišných krajů. Hnal se pouze za vidinou úspěchu, který mu ale přinesl vlastně jen hromadu předmětů, kterými byl nyní na stará kolena obklopen. Rostoucí bohatství ho zaslepilo natolik, že zapomněl, na čem by mu mělo záležet o mnoho víc.
Slzy mu smáčely tváře i košili z prvotřídního hedvábí. Vrásčitými prsty zlehka hladil rukojeť své hole.

Hodiny odbily osmou. Zdlouha se na ně zadíval, otřel si slzy do rukávu a s námahou opět za pomoci hole vstal, aby zamířil ke dveřím. Jeho chůze jako by najednou trochu získala na jistotě. Procházel dlouhou prázdnou chodbou, kde se u zdí na podlaze válely chomáče prachu po stěhování nábytku. Ještě je nikdo nezametl.

Muž o holi prošel dveřmi na konci chodby do tmavé místnosti přeplněné nábytkem, kam zvenku prosvítal jen úzký kužel světla skrze závěsy. Opatrně je odhrnul a odhalil tak prosklené dveře a dvě zašlá okna. Z kapsy vytáhl klíč, pomalu jím odemkl a vyšel na ulici. Zastavil se před domem a rozhlédl se. Pak na chvíli zavřel oči a zaposlouchal se do ruchu londýnského velkoměsta. Až nyní na stará kolena se naučil pozorovat krásu okolí. Ať vyšel před dům, nebo šel na procházku do parku. Ať kolem troubili rozčilení řidiči, nebo cvrlikali ptáci. Až nyní na stará kolena si uvědomil, kolik promeškal, zatímco se jako mladík hnal po své vytyčené cestě. A až nyní, byť s nekonečnou lítostí nad promarněným životem, zkoušel napravit chyby, které způsobil a vychutnat si poslední chvilky stáří plnými doušky.

Otevřel oči a vrátil se dovnitř. V rohu místnosti usedl do křesla za dubový stůl. Uplynulo pár chvil a již podřimoval.
Probudilo ho zacinkání zvonku, který visel nade dveřmi. Elegantní chůzí vešel mladý muž v drahém obleku.
Stařík nasadil zářivý úsměv a prohlásil: "Pěkný dobrý den! Račte si přát?" Nedostalo se mu odpovědi. Mladík se zastavil u starožitného stříbrného svícnu.
"Kolik za něj chcete?" vyhrkl.
"Pořídil jsem ho kdysi za pět set liber," odvětil stařík, "ale dám vám ho zadarmo, když mi slíbíte, že se venku zastavíte, pořádně si ho prohlédnete a objevíte krásu, kterou skrývá."
"Zbláznil jste se? Je to jenom svícen!" odvětil udiveně zákazník, vysázel na dubový stůl pět set liber, popadl svícen a vyrazil ke dveřím. Ještě než však stihl vyjít na ulici, zastihlo ho staříkovo volání.
"Jednou si na mě vzpomenete, ale už bude pozdě. Jako pro mě."
Zvonek nade dveřmi zacinkal a muž zmizel v davu na ulici.
Stařík si unavenýma očima prohlédl místnost přeplněnou nábytkem, který kdysi nashromáždil. Teprve nedávno se ho rozhodl prodat s nadějí, že by snad promluvil do duše podobným lidem, jako byl zamlada on sám. Až nyní totiž přišla ona chvíle, kdy pochopil slova toho prodavače z Washingtonu. Pochopil příběh, který prožil. A tak jeho posledním posláním bylo změnit povrchní pohled na svět těm, kteří kráčejí slepou cestou, jakou kráčel kdysi on sám. Zda se mu to povede, to ví ovšem jedině Bůh.

Stařík si napěchoval dýmku, zapálil, zabořil se v křesle a trpělivě vyčkával na dalšího zákazníka.
Obláčky dýmu pomalu stoupaly vzhůru a po chvíli se rozplývaly tak jako staříkovy marné iluze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 british-fox british-fox | Web | 30. listopadu 2012 v 11:12 | Reagovat

Zdravím. Na našem blogu se pořádá soutěž o design. Není na tom nic těžkého! Máme dvě kategorie. V jendý něco mláo musíš udělat, v druhé to můžeš nechat na náhodě. Dost okecávání, pokud tě to zajímá, podívej se sem: http://british-fox.blog.cz/1211/soutez-o-design
Alespoň se podívej, třeba tě to zaujme :) A moc se omlouvám, pokud tě touto pozvánkou nějak obtěžuji.:)Zdravím. Na našem blogu se pořádá soutěž o design. Není na tom nic těžkého! Máme dvě kategorie. V jendý něco mláo musíš udělat, v druhé to můžeš nechat na náhodě. Dost okecávání, pokud tě to zajímá, podívej se sem: http://british-fox.blog.cz/1211/soutez-o-design
Alespoň se podívej, třeba tě to zaujme :) A moc se omlouvám, pokud tě touto pozvánkou nějak obtěžuji.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama